Malé překvapení pro Pana Igouše

4. května 2014 v 11:37 | Gallilea |  Želvy pardálí - Igouš a Charlie
(To) Charlie
Geochelone p. babcocki
19.4.2014



Stojím frontu na lístky a opakuji si, že koupím kytičky do vivária a porozhlédnu se po tvarovacím substrátu do tropiky. Už jsem skoro na řadě, když se přede mne postaví vysoký dlouhovlasý kluk a ptá se: "Máte lístek?"
"Ne," zní má odpověď a v ruce se mi skončí oranžová páska. "Děkuji," trochu zaskočeně povím, ale vzápětí se rozesměji.
"Platí tenhle lístek?" zjišťuji u vstupního kontrolora.
"Ten jste si kupovala nahoře?"
"Ne, ten jsem před chvíli dostala," povídám po pravdě. Protože lhát se nemá.
"Tak běžte," uvolňuje mi místo, abych mohla vstoupit do přeplněné teraristické haly.
Zastavím se u stánku s broméliemi a mechem, když v tom se zatoulá můj zrak k prostějšímu stolu - s většími pardálkami. Že by? Jen nakouknu. A to jsem neměla dělat. Prohlédnu si jeden stůl a toulám se k dalším, kde jsou krásně zbarvené krunýře. Všechno je to maličké. Moc maličké a mladé na Pana Igouše.
"Dobrý den, ty pardálky máte český odchov nebo import?" pokládám otázku mladému klukovi s kšiltovkou a náušnici v uchu.
"Farma," odpoví stroze.
"Odkud?"
"Nevím."
"Tak to ne," otáčím se na podpatku a tiše spílám mladíkovi. Ve světě teraristů existují dvě strany: jedna, která výhradně upřednostňuje české odchovy a druhá, která podpoří import kvůli nové krvi do chovu. Samozřejmě, že bych byla radši, kdybych sehnala český odchov, ale nemám problém zakoupit i novou nepříbuznou krev. Ale prodávat zvířata bez znalosti původu mi přijde jako čiré ignorantství. Černý trh v žádném případě nepodporuji.
Stůl číslo dvě má větší pardálky. Čekám, až se dostanu na řadu, protože u evropských želv je zdlouhavá CITESová dokumentace. A už mohu koukat a vybírat z nějakých 8 kousků. Ani jedna želva se mi nezdá. Něco se mi na nich nelíbí. Nejdříve se všechny schovávají do krunýřů a při důkladnější prohlídce si všímám soplíku, který jim vytéká z nosu. Všem.
"Děkuji, nevyberu si," loučím se. "Nashledanou." Opravdu nechci hned ze startu vypláznout dva tisíce za antibiotika.
Mířím k třetímu stolu na druhé straně haly. Opět další prckové. "Dobrý den." a stejné otázky. "Český odchov nebo import?"
"Import," odpovídá muž, který je až neuvěřitelně podobný Antoniovi Banderasovi. "Ze Zambie."
Zase Zambie. Fajn, ale jaká je šance, že by budoucí želvička a Igouš byli příbuzní? Zanedbatelná. Z šesti želv vybírám tu nejaktivnější, která se na mé ruce neschovává. Zkouším tvrdost krunýře ze shora a zespodu. Tvrdý jako kámen.

Maličké Charlie se krmí směsici čerstvého zeleného se senem

"Mám je půl roku a byly už dvakrát odčervené," uklidňuje mě Banderas. Želva má zdravé jiskřivé oči, bez ospalek, čisté nosní dírky, krásný krunýř bez známek poškození či prasklin. Povídám si s Banderasem ještě několik minut, než vytáhnu celý obsah své peněženky, který byl určen na nákup flory do vivária a měním jej za šesticentimetrovou želvu. Podepisuji kupní smlouvu, dostávám vizitku s kontaktními údaji na Banderase. Žádný Banderas, ale Pavel Žamboch. Příjemný prodejce a perfektní jednání. S rohlíkem na tváři opouštím halu a mířím domů. Cestou přemýšlím, jak bude Pan Igouš reagovat na nový přírůstek, který je velký šest centimetrů. Pan Igouš má o osm centimetrů více.
V zámku cvaká klíč a tlačím do dveří. Pan Igouš ještě nespí. "Dobrý den, Pane Igouši!" Hlásím svou přítomnost. "Podívejte, co jsem Vám koupila...Kamarádku."

Charlie s Panem Igoušem pod výhřevnou lampou. Pan Igouš se zachoval jako džentleman a přenechal lepší místo Charlie.


Vkládám želvičku do substrátu mimo výhřevnou lampu a Pan Igouš okamžitě přistupuje k nováčkovi. Čuchá, kouká, ale nevrazí do ni, ani ji nekouše.
"Jak se bude jmenovat?" ptá se Kapitán.
"Charlie," reaguji bez zaváhání.
"Charlie jako Charlota?"
"Charlie jako Charlota, pokud to bude holka. Když kluk, tak Charles Baudelaire."
Nyní musím takové dva roky počkat, než budu schopna bezpečně určit pohlaví Charlie. Zatím je to TO Charlie. A pokud někdo lpí na správném zápisu, tak 0,0,1 Charlie.

Větší miska pro dvě pardálky s velkým apetitem - směs pampelišek, jetele a jitrocele (sypáno vápníkem a Sera Reptilmineral H nastřídačku)


V několika následujících dnech jsem zaznamenala změny chování Pana Igouše. Vypadá tak nějak spokojeněji. Neubližuje Charlie, ba dokonce o ni nezavadí. Chová se k ní hezky a pořád se jí drží. Kontroluje ji, když je v domečku a chladí se. Společně se sluní, společně baští připravované saláty z pampelišek, jetele a jitrocele. Společně spí. Všechno dělají společně. A Charlie? Ta se sluní, krmí, kadí, koupe a to nejdůležitější. Vůbec se nebojí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama