Nevěsty pro Marvina

5. února 2014 v 14:05 | Gallilea |  Myšlenky teraristy
O osm dní později




Přichází první myšoidí samice - malá čistě bílá laboratorní myška. Přesně podle plánu. Dostává jméno - Maruška. Vkládám ji do plastového boxu a pozoruji, co se bude dít. Marvin okamžitě přispěchá a novou kolegyni očichává. Marušce se to nelíbí a píská. Evidentně se Marvinovi moc líbí. Nedá ji pokoj několik hodin a po celou dobu poslouchám pískot. Není to nic vážného. Myšoidi se nekoušou, dokonce ani do druhého dne se nesežerou.
Devátý den vylepšuji bydlení myšoidů. Dostávají krásný dřevěný domeček se žlutou střechou, napáječku, jelikož myši jsou bordeláři a mně došla trpělivost jim dvakrát i vícekrát měnit vodu z důvodu naházení peletek do misky. Nesmím zapomenout na kolotoč. Myšoidi mají rádi kolotoče a spousta z nich v nich zběsile běhá. Jednou jsem viděla, jak čtveřice myšoidů se vozila na roztočeném kolečku, zatímco jeden bílý myšoid makal jako barevný. A chci, aby se i mí myšoidí chovanci měli dobře. A to je vše, co se do boxu vleze. Jenže Marvin, ani Maruška kolotoč neznají a pouze po něm šplhají.
Ke chovné skupině se přidává první černobílá mutace - samice. Nejdříve ji s Kapitánem říkám "Flekatá" - později pro ni najdeme vhodnější jméno. Tedy, ona si o něj sama řekla svými šílenými činy. Sotva spatřila kolotoč, hned jej roztočila na plné obrátky. Vidím v ní vhodného adepta na myšoidí agility. Sama prolézá toaletní ruličku. Tak jsem ji spojila mnoho toaletních ruliček do jednoho dlouhého (metrového) potrubí (to by byl labyrint) a vyslala Flekatou na průzkum. Prolezla na druhý konec, odkud si vzala pamlsek a uháněla zpátky. A takhle se to opakovala dokola. Stejně jako na kolotoči. S Kapitánem nás napadlo napojit na kolotoč dynamo, ať její úsilí nepřichází v vniveč. Ale jsou to jen bláznivé nápady! Její jméno se ustálí na "Amy", což je zkratka "akční myš" a perfektně ji vystihuje. I s Maruškou se spřátelila a taktéž Marvinovi se líbí. Možná je Marvin trochu v rozpacích, protože neví, za kterým myšoidím ocáskem běžet dříve. Nezajímá ho žrádlo, voda, pamlsky, ani kolotoč. Jeho pozornost se plně soustředí na samice. A že se jeho varlata zvětšila. Má je velké jako vlastní hlavu. Ano, ženské hormony dokážou s chlapy dělat divy divoucí.
Pořizuji klec s výbavou, ač přiložené krmení se mi nelíbí, daruji jej do zverimexu. Sračkou krmit nehodlám. Toužím po biomyšoidech!
Uplyne další týden. Dokupuji už třetí druh krmení pro myšoidy a neodolám při pohledu na černobílé mutace v akvárku. Vybírám další samici - celá černá, jen hlavu ji zdobí bílý trojúhelník, až připomíná tučňáka.
"Je možné, že to bude multipack," povídá prodavačka a já se tiše zaraduji, protože chci holátka co nejdříve. Potřebuji je pro hada Tiru a potřebuji je jako sůl. Neváhám a uháním i s novou myšoidí samicí domů. Zde mě čeká překvapení. Amy nemá ráda novou příchozí a doslova útočí na nic a kouše do zadnice. To se zase nelíbí mně. A nová Flekatá jde na čtyřiadvacet hodin na samotnu do plastového boxu. Amy řádí v kolotoči a po nikom nevyjíždí, dokud se nevrátí Flekatá. Tentokrát na samotce končí Amy, a aby jí nebylo smutno, přidávám k ní i Marvina.
Maruška má bříško, spíše pořádný bachor a každou chvílí očekávám první vrh. Zůstává s ní Flekatá a pomáhá jí budovat hnízdo. Trhají toaletní papír, dřevitou vlnu i kokosové vlákno.
Netrpělivě očekávám první vrh a přidávám myšoidům do krmiva i granule, které obsahují osm procent masa. Bojím se toho, že by mi sežrala holátka. A to nechci. Mým cílem je na sto procent úspěšný odchov zdravých myšoidů.

Několik dní trávím v práci a pročítám diskuze ohledně chovu myší. Čtu tipy i rady, abych se vyvarovala komplikacím, či zbytečným chybám. Myšoidi, myšoidi, chtěla bych se mít jako vy. Domů se vracím v deset večer a koukám do klece. Maruška nemá bříško, a ani není oteklá. Z plastového domečku se ozývá pískot. Neodvažuji se rozebírat domeček. Pouze nakouknu otvorem a vidím Flekatou, jak se stará o bezbranná růžová tělíčka. Odhadem napočítám šest kusů, ale jistá si býti nemohu. První vrh přišel prvního února. Nyní už jen dva týdny počkat, až trochu holátka nabobtnají, a poté se ze mne stane kat. Ach jo, fakt skončím v pekle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama