Insektárium

19. února 2014 v 16:51 | Gallilea |  Myšlenky teraristy
Cvrček domácí - acheta domestica
vznik a zánik






Někdy nepřemýšlím nad tím, co dělám. Vždycky mi to dojde zpětně, a potom si pokládám tu záludnou filozofickou otázku: "Proč?" Občas se vedle otazníku objeví i vykřičník. Třeba: "Proč jsi koupila litr cvrčků?!" A do smíchu mi není. Například, když uteče čtvrt litru cvrčků. Nezbývá mi nic jiného, než si přiznat, že jsem blbá!!! A nešetřím vykřičníky. Bez protahování a hledání zbytečných výmluv. Vlepím si další imaginární facku a snažím se zahladit svůj průšvih. Protože nevím, jak bych tohle vysvětlovala. Na druhou stranu kdyby se tohle bývalo nestalo, nemohla bych říci: "Mám zkušenost s chovem cvrčků.". Tentokrát bez vykřičníku i vykřičníků.
Vezmu to pěkně popořádku a od začátku. Asi čtyři měsíce jsem se piplala s deštným pralesem v teráriu o velikosti padesáti na osmdesát centimetrů se čtyřiceti centimetrovou hloubkou. A nechala jej zajet. K mému potěšení jsem sledovala, jak deštný prales funguje - i s octomilkami. Mohla jsem být spokojená do doby, než jsem viděla, že můj biotop zničila plíseň. První katastrofické zjištění přišlo týden před teraburzou, kde jsem si plánovala pořídit vysněné dendrobátko. Žádné dendrobátko nebude! Dorazila jedna z prvních imaginárních facek s heslem "Neschopná!"
Nevadí, já to nevzdám... A přesně to samé si opakuji i ve chvíli, kdy beru cvrkající krabici (o velikosti dámských kozaček) a přenáším ji do terária (bývalý deštný prales), kde tuhle bombu nechávám explodovat. O zbytek uprchlých cvrčků se postarají agamy a jejich nehasnoucí apetit. Zatímco agama Agáta deratizuje pravý roh místnosti, Origami se nachází v levém rohu. Já sedím u dveří a bráním se před cvrččí invazí. Každého chyceného házím do krabičky. Agamy si převelice užívají hody, však už pupky za sebou vláčí. Alespoň Agáta. Ta je vskutku nenažraná.



O pár dní později kontroluji nově vzniklé insektárium a velmi opatrně vytřepávám cvrčky z krabice. Ta absolutně neladí s okolním zbytkem deštného pralesa. Za těch několik hodin dokázali spořádat veškeré bukové listí a mech. Jejich lokalizace je roztroušená - většina se schovává na zadní korkové stěně a cvrká. Nemálo jedinců se krčí pod drobnolistým fíkem. A zbytek šmejdí a nebo zase cvrká.
Během prvního týdne cvrčkové sežerou všechno zelené, včetně uschlých palmových listů. Ve skutečnosti provedli neuvěřitelnou debordelizaci a terárium prokouklo. Mimoto cvrčky dokrmuji čínským zelím, nastrouhanou mrkví a ovesnými vločkami. A aby toho nebylo málo, po nocích vařím želatinu z karagenanového prášku (Sera Reptil Terra Aqua, alternativa v podobě hotové želatiny Hobby Terano) - jejich hlavní zdroj vody, do nějž přidávám na špičku nože i Sera Reptil Reptimineral H. Pozoruji insektárium a nemohu přehlédnout, že cvrčkové jsou úžasní bordeláři - zásobárnu vody musím měnit co dva dny, jelikož potom nejde rozeznat rezervoár od rašeliny. A cvrčkům se daří.



Hypnotizovaně sleduji dění v teráriu a naslouchám samčím orchestrům. Občas ke krmení dojde cvrček - samec - který hraje svou serenádu i průběhu ukusování ovesné vločky. Samičky (s viditelným kladélkem na zadečku) mají jinou zábavu. Usídlily se v nejvlhčí části insektária (pod ještě žijícími kytkami) a zde pomocí svého protáhlého nástroje kladou do rašeliny vajíčka. Že by se mi podařil i odchov cvrčků? Moc s tím nepočítám.



Čas plyne a insektárium vypadá dobře zaběhnutě. Když dojde na zkrmování, beru největší jedince. Kdo by se chtěl unavovat chytáním mladých? Ač nejjednodušší je vzít krabičku a přejet po zadní straně, na dno krabičky cvrčci popadají sami, a aby se jejich útěk trochu zpomalil, posypou se minerální směsí (střídám tři značky, aby pro jistotu nedošlo k přemineralizování mých agamích svěřenců: Sera Reptil Reptimineral H, Roboran, NutriMix).


Během Vánoc odjíždím za rodinou a insektárium, včetně ostatních zvířecích jedinců, svěřuji do péče Kapitána - dokonale proškolen v tom, co má dělat. O několik dní později mě informuje, že všechno je v pořádku. Jaké překvapení nastává, když se navracím zpátky do svého útočiště v Matičce a při své rutinní kontrole zjišťuji, že insektárium v takovém pořádku není. Mnoho cvrčků pomřelo - asi věkem (cvrčci se dožívají max. 8 měsíců). Bohužel i zde panovali silné kanibalistické sklony a několikrát jsem se stala svědkem, jak cvrček pojídá mrtvého kolegu - od hlavy - zřejmě nejchutnější část. Z insektária vytahuji posledních šest živých kusů a předhazuji je agamám. Loučím se s domácím chovem cvrčků po měsíci. Jejich relaxační cvrkot mi bude chybět, ale konečně mohu uvolnit terárium - pořádně jej vyvětrat, vyházet rašelinu s veškerými zbytky rostlin, mechu i rozkládajícím se královstvím. Napadá mě, že by to byl skvělý kompost pro rostliny nebo na zahrádku, jenže je skoro leden. Ač insektárium nepřežilo, nepřichází ani další imaginární facka. Ne každému se to může podařit na poprvé. Někde jsem četla, že odchov cvrčků není snadný. A o tomhle jsem přesvědčená do doby, než u pana Igouše (přesněji o dva týdny později) najdu v rozích a mezi kameny novou populaci cvrčků.

Takže přece jen odchov cvrčků se mi podařil. Na poprvé! Ale na špatném místě! Agamy Agátu a Origami zase čekají hody. Celý byt jsem zamořila cvrčky a teď se modlím, aby se nedostali až k sousedům, protože jak bych to jen vysvětlila?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Světlo Fleshka Světlo Fleshka | 19. února 2014 v 19:01 | Reagovat

Bomba článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama