Nožičky

13. července 2013 v 15:15 | Gallilea |  Z knížek
Ještě jednu povídku od Alberta Moravia.
Ještě jeden drobný obraz z každodenního života Římana.
Protože tenhle obraz je o umělkyni.



Zašel jsem pak ještě několikrát k Lee, jednou kvůli smlouvě, podruhé kvůli předání, pak zas kvůli nějaké jiné maličkosti a ona mi potom jednoho dne řekla, že by chtěla udělat můj portrét, protože prý jsem římský typ, s obličejem opravdového Římana, jakých je málo. Tak jsem jí seděl a mohl jsem ji, abych tak řekl, poznat důvěrně. Byla to cuchta, šmudla a nepořádnice, že se to vypovědět nedá, a brzo z bytu udělala chlívek. Všechno po zemi a ode všeho trochu: punčochy a čtvrtky papíru, tyčinky na rty a knihy, jednotlivé střevíce a noviny, podprseny a krabice pastelek. Malovala ne na stojanu vestoje jako všichni ostatní malíři, ale na bobku na zemi s plátnem položeným na podlahu. Nosila pytlovinovou hazuku, která vypadala jako kutna, a měla ve zvyku chodit bosa, takže měla nohy na chodidlech pořád červené od cinobru z cihlové podlahy. Taky kouřila jednu cigaretu za druhou a nechávala všude ležet nedopalky zamazané od rúže, a na dosah ruky jí nikdy nechyběla sklenička s něčím silným, z které usrkávala mezi dvěma tahy štětcem. Nevyznám se v malování, ale zdálo se mi, že malířkou ani tak není, jako malířku dělá, že je to pro ni role, kterou hraje jako ostatně tak trochu všechny ženy, pro které platí, že šaty dělají člověka. Zkrátka, pro ni byla důležitá kutna, bosé nohy, prsty zamazané barvou, nepořádek, cigarety, sklenka s kořalkou, ne to, co dělala nebo nedělala na plátně.

Nějakou dobu jsme takhle spolupracovali: já chodil sedět a zanedbával krám, ona mě malovala, potom mě škrtla, potom začala znovu a portrét pořád nebyl hotový. Přiznám se, že mě ta pomalost nemrzela, protože abych byl upřímný, jsem se pomaličku a skoro nevědomky do Lee zamiloval. Kdo se v těchhle věcech vyzná: Matilda byla moje žena, Matilda byla skoro o deset let mladší než Lee, Matilda byla krasavice, a přece se mi Lee líbila líp, a vedle Matildy na mě působila dojmem vzácné pochoutky vedle dobrého domácího chleba. Později jsem si kolikrát kladl otázku, proč se mi Lee tolik líbila a došel jsem k závěru, že pro to, že proti Matildě, která byla normální osoba, tím myslím, že byla dítě jako dítě a žena jako žena, Lee zůstala dítětem, ačkoliv byla dávno žena. Takže když člověk myslel, že mluví se ženou, měl před sebou najednou nevinnou holčičku. A když naopak si myslel, že mluví s holčičkou, najednou měl před sebou zkušenou ženu. Podivná směsice, která mě dráždila jako nějaká zrůdná hříčka přírody; nový pocit, který ve mně ustavičně budil nejistotu a chuť se znovu přesvědčit.

Moravia, Alberto. Nožičky. In Světla Říma. Praha, SNKLU: 1963.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikola Mills Nikola Mills | Web | 13. července 2013 v 15:44 | Reagovat

moc pěkný blog :)

jinak,pokud se zajímáš o kosmetiku,mrkni na můj blog,myslím že by se ti některé články mohly hodit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama