Jak obšťastnit Igouše

27. července 2013 v 12:02 | Gallilea |  Želvy pardálí - Igouš a Charlie
Den poté.
S naprostou opatrností...



"Vstávej," křičel hlásek v mé hlavě a pokračoval v heslech. V osm hodin ráno. "Igouš! Tráva!" Ale Kapitán papírového loďstva mě uklidnil, že želvák Igouš ještě spí. A měl pravdu. V domečku nic nešustilo. Asi má opravdu svalovou horečku. Nebo mu včerejší dovádění venku na sluníčku dalo dost zabrat a nyní spí jako poleno. Teda - vápníkový tank.

S klidným vědomím i svědomím jsem se ponořila do hlubokého spánku. Na dvě hodiny. Potom jsem vstala. Opět s hrůzou v očích, že jsem něco pokazila. Naštěstí ne. Igouš pořád spal. Vzbudil se o půl jedenácté. Ten si ale přispal.

"Dobré ráno, Igouši! Jak jsme se vyspali?" promlouvala jsem k želvákovi. A tvářil se docela jinak než včera. Vstal z postele pravou nohou.


Očkem sledoval, co se kolem něj děje. Jestli vůbec něco. V tom momentě jsem vyrazila natrhat čerstvé lupení. A želví motor se dal do pohyby při pohledu na zelenou pampelišku a jitrocel.


Všechno je v pořádku. Uff! Igouš nezapomněl zívnout. Zřejmě jeho nový způsob protahování. Však s úsměvem.


Sežral téměř všechno listí i lupení. Nedivím se. Včera musel spálit tolik kalorií, že nyní mu nezbývalo nic jiného, než pořádně naplnit želví žaludek.


A nejen to! Igouš se šel i okoupat. Brouzdal se ve svém bazénku a projevoval svou hyperaktivitu.


Extrémně šikovný želvák. Jak jsem na něj hrdá. Spokojeně si chodil po teráriu a pokoušel se šplhat. To byl jasný signál k tomu, že chce jít ven. Vyndala jsem jej a nechala Igouše špacírovat po pokoji. Nakonec se ukázalo, že venku nastala vedra. Ideální počasí pro další želví procházku. Jen ať je Igouš spokojený.

A stalo se i něco, co mě velmi překvapilo. Takhle si to Igouš mašíruje v pokoji a nastavím ruku. Chvíli očuchvává a na ruku vyleze. Ten mě ale potěšil... Má mě rád!

Den před tím jsem Igoušovi vylepšila Igoušárium. I když je to prostor 1,5m x 1,5m, zvažuji, že želvákovi dopřeji ještě více životního prostoru. Vytvořit si takovou malou Afriku se skalkou, pidijezírkem a sukulenty, ke kterým by se Igouš nedokázal dostat (protože ty kytky bych opravdu ráda udržela při životě).

To bude Igouš koukat. Krom toho, že jsem mu vzala i jeho nastavitelný domeček, do něhož se vejde jen tak tak, vyhrabala jsem z chaloupky i velký tácek pod květináče a zhotovila želví bazén. Nějaké kamínky se taky našly. To je ta moje posedlost mít všeho dostatek. A stejně jich bylo málo. Potřebuji víc. Více kamení!


A taktéž jsem nesměla zapomenout na Igoušovu misku na krmení. Sice tráva roste kolem něj, ale on baští jen to, co je v misce. Absolutně rozmazlená želva! A nastal čas vypustit pana Igouše!


Velké zlepšení jsem viděla i během transportu. Při prvních přesunech do venkovního terária udělal nemálo bobiků. Napotřetí již věděl, že se jde ven a trpělivě vyčkával v krabičce, aniž by se snažil utéct či zahrabat. Igouš jde na výlet!

A já byla tolik zvědavá, co bude říkat na své sídlo s vyhřívaným bazénem. Protože, jak je známo, pardálky jsou zvědavé a mě baví vymýšlet vylepší a zábavu pro tohoto tvorečka.



Kameny v bazénu se ukázaly jako nápomocné, když se želvák bude snažit vylézt ven. Přece jen mu to bez nich klouzalo a nechtěla jsem Igouše zbytečně dráždit a kazit mu dobrou náladu.

Zpočátku Igouš koukal. Obcházel bazének a nahlížel do něj. Až...







Mohu říct, že se Igoušovi v bazénu líbilo. Několikrát přes něj šel a jen se brodil vodou. Vylezl, obešel Igoušárium dokola a znovu hups do vody. A byla teplá, jak na něj pražilo slunce. A Igouš se taky dobře nahřál.


A snažil se naučit i plavat.


A to nebyl konec venkovního dovádění. Po tom, co jsem dodělala svou práci na zahrádce, jsem Igouše vytáhla a nechala jej chodit po zahradě. A Igouš si lebedil a z jednoho koutu zahrady mířil do druhého. Do třetího. Do čtvrtého. Až mu i zahrada byla malá.


Co je Igoušovou nejoblíběnější činností? Prodírat se vysokou trávou a schovávat se v křovinách. Což z jeho pohledu musí vypadat jako prales.


Na závěr celého dne jsme si dali malou procházku kolem okolních zahrad. Stačila třicetimetrová ulička mezi zahrádkami a Igouš mířil pořád dopředu. I špekulovat, jak by se dostal na sousedovic zahrádku, ale to jsem mu zatrhla. Věřím tomu, že časem bychom s Igoušem vytvořili takový vztah, že bych jej brala na procházky jako pejska. A vím, že je to reálné. Video jednoho amerického chovatele budiž mi důkazem:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama