Igouš poznává svět

16. července 2013 v 12:44 | Gallilea |  Želvy pardálí - Igouš a Charlie
Za hranicemi želvária...



"Dneska by to šlo," sedím na lavičce na balkoně. Popíjím ranní kávu s mlékem a pokořuji cigaretu. "Dneska je opravdu hezky."

Pozoruji modravou oblohu s bílými načechranými mraky. Rozhodně nebude pršet. Slunce svítí a hřeje skoro jako Igoušova výhřevná žárovka. Kontroluji teplotu na teploměru. Prozatím ukazuje 18°C, ve stínu. To nevadí, protože Igouš bude potřebovat jen paprsek, aby se vyhřál. Co vyhřál? On je nahřáty z terária. Ještě se opaluje pod výhřevnou žárovkou. Jo jo, Igoušku, dneska půjdeš do světa.


Nic netušící Igouš

Od spolubydlícího mi zůstala velmi šikovná plastová krabička, kterou využívám na transport myší. Jeden by se divil, ale i tenhle prťavý tvor se dokáže prokousat papírem velmi rychle. A ta krabička je opravdu skvělá a Igouš se do ní zatím vleze.

Z krabičky vysypu piliny a jdu provést mechanickou očistu mýdlem a vodou. Pro jistotu vystříkám krabičku Dezisanem - vřele doporučuji všem chovatelům. Další úžasný pomocník, když potřebuji něco dezinfikovat. A v čem spočívá výhoda Dezisanu? Je to bezchlórová dezinfekce určená k použití na povrchy, přepravní boxy či chovných klecí. Neobsahuje chlór, alkohol, aldehydy, ani fenoly. Má baktericidní ( a to včetně TBC), virucidní, mykobaktericidní a algicidní účinky. A hlavní - je bez zápachu a eliminuje pachy! Po vystříkání povrchu/ boxu už stačí jen 15 minut počkat, než Dezisan uschne a už se nemusí omývat - oproti Savu naprostá jednička. Dezisan hojně využívám i při výměně substrátu v želváriu a Igouš ani nepostřehne, že jsem použila nějakou chemii.


Aby měl Igouš co největší pohodlí při kratičkém transportu z bytu na zahrádku a byl co nejméně stresovaný, do krabičky přidám jeho oblíbené kokosové čipsy. Dalo by se použít i seno, ale Igouš má čipsy radši. V ničem jiném mi nechce spát, a proto se musím pravidelně dostatečně zásobovat, jelikož občas bývá výpadek tohoto produktu.


Do košíku přidám misku na vodu, Igouše v krabičce, přes rameno přehodím foťák. Kvůli potřebné dokumentaci a hurá! Jdeme na výlet...

Igouš zmateně kouká. Kde to je? Co se to děje? Nezavrtává se do čipsů, ale sleduje a natahuje hlavičku se zvědavýma černýma očkama. Ani se nenaděje a už se ocitá v "Igoušáriu" (název pro venkovní výběh) na zelené trávě. Diví se. Diví se hodně, jelikož to, co má v misce, ho nyní všude obklopuje. To je slast, možná se mu honí hlavou a zobákem začíná otrhávat lístky. Úplně čerstvé!


Igoušárium - velikost 1,5m x 1,5m


První ochutnávka trávy



Zatímco Igouš byl i Igoušáriu, já se postarala o zahrádku. Rajčata krásně nabývají, salát vyrostl i do výšky. Na bílé hrozno si budu muset ještě chvíli počkat. Ale ten ostružinový keř. To bude radosti. A ten koláč! Až se mi začínaly sbíhat sliny! Ještě vyplýt záhony a taky si užít sluníčka. Stejně jako Igouš. Jo, Igoušku, to, co je na obloze, to je slunce, seznamte se. Užiješ si přírodní UV-B. Samozřejmě jsem každou chvíli chodila Igouše kontrolovat, a když jsem skončila s prací, vytáhla jsem želváka z Igoušária, ať si pořádně protáhne nohy.


Možná se cítil trochu nesvůj, protože jsem si všimla, že se dívá, jestli tam někde jsem. Ano, byla jsem u něj, mluvila a říkala mu, že na něj dám pozor, že mu nic nehrozí. Krom nového prostranství zjistil, že existují i jiní tvorové - třeba včeličky, mouchy, mušky, masařky, mravenci a jiní broučci. Neboj se, Igouši, jsi v bezpečí.


Za rohem doprava a vtříc zelené pastvině. Nebo džungli? Pro Igouše neskutečný prales!


A Igouš se nebál. Neloudal se, nasadil velmi slušné tempo. Ty budeš zmožený a unavený až se vrátíme domů.


Všehovšudy jsem byli venku dvě hodiny. Igouš zkoumal hranice zahrádky a já se válela v trávě. Slunce a vůně hlíny mě uspávala, ale nemohla jsem ze želváka spustit oči. Co kdyby se ztratil? Nepřežil by! Co bych to byla za želví mámu. Neexistuje. Žádné takové. Já hlídala Igouše a Igouš mě. Hlídali jsme se navzájem. Když jsem chtěla pořídit další fotky, vybila se mi baterie ve foťáku. Co se dalo dělat...

Ve dvanáct hodin jsem sbalila věci a naložila Igouše do přepravní krabičky. Cestou domů natrhala pár jetelových květů - kdyby měl hlad nebo chuť. A v teráriu? Udělal pořádného bobika, takže trošku ve stresu byl, ale potěšil jej právě růžový jetelový květ. Byl to náročený den a Igouš se odebral zahrabat do kokosových čipsů v dřevěném domečku.

A příště půjdeme zase. Už to, Igoušátko, budeš znát...

Zatím dobrou noc, Igouši! Uvidíme se zítra ráno...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama