8. kapitola

31. července 2013 v 11:11 | Gallilea |  U všech proužků!
Dobré skutky



Želvák Mužík se odmlčel a já samou nedočkavostí začal poskakovat.

"Ještě, ještě vyprávěj," výskal jsem a divoce mrskal proužkovaným ocasem.

"Ale to je už konec pohádky," bránil se želvák.

"Pověz mi další," prosil jsem. "Ještě jednu pohádku, prosím."

"Pro dnešek to stačilo," zastavil mě želvák. "Teď běž domů a popřemýšlej o pohádce, kterou jsem ti vypravoval."

Potom se želvák Mužík s funěním stáhl celý do krunýře včetně šupinatých nožiček. Čekal jsem, jestli znovu nevyleze. Nestalo se tak.

Odskákal jsem zpátky do klece, jak mi želvák radil. Sedl jsem si do kouta, přikryl se ocasem a hluboce hloubal. Rozjímal, uvažoval a dumal, až mi vytrávilo. Z misky jsem si vybral nejhezčí lískový oříšek a s radostí drtil skořápku, dokud z ní nevypadlo sladké jádro. Skořápku jsem upustil na dno a přespokojeně chroupal oříšek. Rozplýval jsem se nad jeho chutí a křupavostí.

"U všech proužků, to je ale dobrota," liboval jsem si a došel jsem si pro další oříšek. A třetí... A čtvrtý... až všude kolem mne se válely nejrůznější skořápky a téměř jsem se v nich začal i topit. Taková to byla hromada, která se mi samozřejmě nelíbila.

Posbíral jsem veškeré skořápky a uložil je na jednu kupu. Přeskládal jsem stébla sena na zemi, aby byla pěkně rovnoměrně a část jsem použil na vystlání kokosu, v němž jsem spal. I větvičky a stromové kůry jsem přeuspořádal podle svého gusta, a tak si vytvořil parádní veverčákovskou dráhu. Opravdu!

"Ahoj, Bure," uslyšel jsem hlas Evelíny. Nachytala mě, jak narovnávám lístky na větvičkách do stejného směru.

"Copak to děláš?" pozorovala mě.

"Uklízím," odvětil jsem spíše pro sebe. Evelína mi nemohla rozumět. Neovládala veverčákovskou řeč.

"Ty uklízíš?" zeptala se a stále na mě valila veliká kukadla. Souhlasně jsem mávl ocasem.

"Chceš oříšek?" pokračovala Evelína.

Zpozorněl jsem. Evelína otevřela dveře klece a té vůni jsem nebyl s to odolat.

"Ano," švihl jsem ocasem znovu. "Ano, chci. Dej mi oříšek!"

Během okamžiku jsem stál u dvířek a pozoroval dětské prsty, které svíraly drobnou laskominu. Vzal jsem si oříšek a sedl na bobek.

"Mamí," volala Evelína. "Bur si ode mě vzal oříšek a uklidil si v kleci. Poď se podivat!"

Vzápětí dorazil i Evelínina máma a nestačila se divit.

"To je neuvěřitelné," hodnotila máma. "On si fakt předělal klec. To je ale šikovný burunduk. Jestli mu to vydrží, to bychom ho mohli pouštět i po bytě."

"Jú," radovala se Evelína.

Evelínina máma dodržela slovo. Dostal jsem volný výběh po bytě. Zakázaným územím se stala ložnice. Na druhou stranu pod moje tlapky spadala kuchyně a chodba s předsíni. V kleci jsem jen přespával.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama