5. kapitola

30. června 2013 v 13:13 | Gallilea |  Sirlianorth
Alsinius




Gallilea - jméno, které probouzí představy. Jméno, s nímž na moře vyplouvají lodě, aby se už nevrátily. Jméno na básníkových rtech, než zemře.

Je to čarodějka!

Před dvěma lety překročila krienlamhské hranice. Bloudila v lesích. V dlouhých hnědých vlasech měla listí a bosé nohy od bláta a laidorské krve. Trmácela se hladová, žížnivá a na nic si nevzpomínala. Vystrašené šedivé oči rozpálené doběla nekonečného chladu upírala na Patrona Gersonia.

"Jsem zpátky," zašeptala. Zavřela rozžhavené oči a padla vyčerpaností.

"Ale bez minulosti," řekl Patron. Nikdy před tím jsem ho neviděl tak znepokojeného. Patron předvídal více. Dívku pronásledoval svět Laidorů a Thainarosů. A jeden Laidor ji i doprovázal.

Jediný Laidor!

Už i v Laidoronu pomalu umírající mýtus.

Gallilea se stala poslední Patronovou schovankou - bez minulosti. Když se zotavila, nepoznala ani Laidora, kterému pomohla na svět.

"Nemrač se tolik," slyším Gallilein hlas a vytrhává se mě ze zamyšlení. Sedí vedle mě a ve vlasech se jí třpytí písek. Hvězdnaté moře šumí a rackové dávno spí. Než stihnu cokoliv říct, Gallilea mi šplouchne do tváře slanou vodu.

"Jen se směj!" otírám se. "Taky bych tě mohl do moře hodit."

"To bys neudělal," směje se dál.

"Ale jo, mohl bych," škádlím ji a natahuji po ní ruce.

"A co kdybys udělala něco ty pro mě?" ptám se. Její oči nesou barvu mračen přicházející chladné bouře.

"Povídej."

"Věnuj mi jeden tanec na Oslavách," odpovím.

"A který chceš?" otočí si na mě.

"Ten poslední," ztiším hlas. "A potom tě unesu."

Další slaná vlna se tříští o mou tvář. A Gallilea se směje.

"Jen počkej," zabručím, ale Gallilea je na nohou a utíká k lesu.

"Ale to si mě budeš muset nejdříve chytit."

A potom s tebou protancuji celou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama