4. kapitola

9. června 2013 v 13:31 | Gallilea |  Sirlianorth
Wrenus





Na horách se sníh stále držel, zatímco v nížinách roztával. Tam - v Laidoronu - všechno pořád kvetlo, jak jsme slýchávali.
U nás v Esedu jsme znali pouze sníh a led. Tady ne. V Laidoronu neznají sněhu, ledu, ani krutých mrazů; nic takového nemá moc před laidorskými kopyty, protože Laidorové jsou životabudiči, světelná jistota naděje v temných skalních chodbách.

Laidoronské chodby dokázaly být nejen zrádné, ale i děsivé. Někteří v jejich útrobách zařvali, jednou pro vždy. Duše mrtvých nikdy neopustily jejich labyrintové spletí.

Věděl jsem, že ani já, ani nikdo z naší smečky neztratí světlo v nekonečných tunelech. A taky se tak stalo - naše tlapy se dotkly laidorské země pokryté mnohými stopami. Nezvyklé. Laidorské, thainaroské, lidské a další a další. Jedna přes druhou splývaly a vzájemně se prolínaly.

Laidoronské brány zůstaly otevřené. Válka mezi Laidory a Thainarasy skončila. Aspoň to tak vypadalo.

Na horách sněžilo, zatímco v Laidoronu vládlo léto. Pro smečku velmi parné léto. Poprvé jsem viděl tolik živých barev. Pestré květiny, zelená tráva, listnaté stromy. To všechno nás obklopovalo a halilo do teplého náručí rozkvetlé přírody. Než jsme dorazili k vládci Laidorů a Laidoronu - k Lagreitovi.

Všichni nově příchozí jsme zůstali němě stát. Zírali jsme na mýtus. Na Kairova prvorozeného se smíšenou krví života a smrti. Na Laidora s duší prudkého Thainarose. A tyčí se nad námi všemi. Nad celou zemí. S mocí, kterou jsme si nedokázali představit.

Co s námi bude dál?

Jak tohle dopadne?

Přežijí naše tradice?

Vzájemně jsme cítili obavy a tiché výkřiky, které nás svazovaly. V očích své smečky jsem viděl jasné rozhodnutí. Nezodpovídáme za činy Laidorů, ani Thainarosů. Zůstaneme mimo jejich dění, daleko na severu v horách, skrze něž žádná kopyta neprojdou. Jenže protentokrát jsme museli pobýt pár dní v Laidoronu, ač v naších myslích jsem zběsile utíkali za jeho hranice.

Pryč od jejich magie a kouzel...

Země rozkvétala pod Lagreitovými kopyty. A potom, když je zvedl, uvadala a hynula.


















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama