Teraristika a terarijní zvířata

30. května 2013 v 17:34 | Gallilea |  Teraristika
Aneb Propadání teraritice hlouběji a vášnivěji.



S teraristikou, přesněji s chovem suchozemských želv, jsem začala ještě jako malé dítě v 1996, kdy jsem dostala první vápníkovou kuličku Mužíka "jedničku". Tímhle dominantním samcem to nekončilo a přišel Mužík "dvojka" a "trojka". V loňském roce (2012) jsem se rozhodla pro něco extra - želva pardálí (Geochelone pardalis babcocki) - africké princátko Igouš, u nějž došlo k markantní změně. Nechtěla jsem být chovatel amatér a přípravy, před pořízením samotné želvy, byly rozsáhlé a vyžadalovaly spoustu času studování, shánění informací a nekonečné polemizace - jaký substrát je pro africkou želvu nejlepší a hlavně žádné chovatelské chyby, které by mohly ohrozit zdraví želvy.

Po půl roce se vše ustálilo a Igouš prospívá, roste a s chutí sní všechno zelené, co v teráriu objeví. Den po dni sleduji jeho rutinu, když vykoukne z domečku a jde se nažrat, spokojené vyhřívání pod lampou a zpáteční cesta k zelenému pokrmu, atd. S prodlužováním denního osvitu se zvýšila i Igoušova aktivita a v posledních dnech se nestačím divit, co Igouš vyvádí a zejména, kam je schopen vyšplhat. Pokud nedostane nažrat, za odměnu mě čeká zdemolované terárium s mnoho nevoňavými poklady. Holt želvák si neuvědomuje svůj komfort, který by v přírodě neměl a kde by strádal hlady a žízní i několik týdnů. Prozatím je krmen každý den a dávno pominuly časy, kdy mu stačil list čínského zelí - jeho želví apetit nezná hranic. Pravdou zůstává, že na Igoušovi nešetřím. Vždycky dostane to nejlepší a pro trávu mu chodím každý den - obzvláště když zima odešla a nastalo jaro. Uvažuji i o venkovním výběhu, ale poslední dobou počasí moc nepřeje, takže budeme muset ještě nějaký ten týden počkat až teploty vyšplhají alespoň k 20°C. Sama sebe se ptám, jak Igouš bude reagovat na zeleň v prostoru dva krát dva metry. Jestli to vezme jako výzvu, která se musí sežrat na posezení?! Tak či onak tenhle kousek Afriky v mém pokoji za nic nevyměním, a podle toho, jak Igouš poroste, se bude zvětšovat i jeho terárium (aktuálně 135 x 56 cm při velikosti karapaxu 9 cm).


Igouš není jediné terarijní zvíře, kterežto je v mé péči. V dubnu 2013 jsem převzala zodpovědnost i za dalšího tvora - dvouletá šedivá korálovka s červeno-oranžovými skvrnami: Tira (Lampropeltis Mexicana Thayeri) - z důvodu stěhování si jí původní majitel nemohl vzít s sebou, a než aby skončila někde ve zverimexu, s nadšením jsem se jí ujala. Tira je jedinečný had, na níž jsem se učila manipulaci a správnou fixaci při odchytu z terária. Je to zároveň i první had, který mi pomohl překonat dlouhodobý strach z těchto mrštných plazů, a proto jsem ji nemohla odmítnout.



A ani zde výčet terarijních zvířat nekončí. Od března 2013 si nejen pohrávám s myšlenkou na další terárium - tentokrát tropický deštný prales s malými barevnými obojživelnými žabičkami šípovkami - z rodu Dendrobates. Jelikož by to byli první obojživelníci, s nimiž nemám zkušenosti, tak načítám, načítám a ještě jednou načítám vše podstatné, důležité a nezbytné pro vytvoření ideálního biotopu. Realizace počíná koupí na výšku stavěného terária, aby se dala vytvořit patra. Následně bude pokračovat výběr vhodných tropických květin (bromélie, ficus pumila,...) a v závěru dosazení i pestrých žabek. A to vše bude hotovo odhadem za měsíc, protože připraveným štěstí přeje, a teraristům obzvláště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 IvanQa-Ejessica IvanQa-Ejessica | Web | 22. října 2013 v 17:05 | Reagovat

Jéé <3! ten hadík je úžasnej taky si plánuji někdy do budoucna pořádit korálovku mexickou, má úžasně vybavené terárko a krásné fotky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama