Milovice

12. března 2013 v 19:19 | Gallilea |  O mně
Z CESTOVNÍHO DENÍKU
Podkategorie: výlet
3. března, 2013
Milovice




Výlet byl domluvený na rychlo. Hodně narychlo, jak už se to stává. A já se na něj kromě foťáku ani nepřipravila. "Zapomněla jsem svačinu i pití". Skoro nestihla vlak. Doběhla jsem na poslední minutu. Průvodčí mě nekontroloval. Jela jsem načerno, protože prošel a ani ho nezajímalo, jestli si potřebuji koupit lístek. Budu muset přestat kouřit a více běhat.

Sraz v deset hodin jsem stihla, dokonce i s předstihem. Prý "pár kamarádů". Skupina patnácti lidí.

Dosažení cíle podle plánovaného času. Návštěva bytových buněk. Připomínaly králíkárny. Doslova a do písmene. A do poslední cihly a vyměřeného centimetru. Úzké uličky, malé pokojíčky. Sklepem se dalo projít z jednoho konce na druhy.

"Nechoď za světlem na druhém konci tunelu!"
A já šla.



Alespoň slunce prozařovalo pochmurnou atmosféru, která vládla v areálu. Z temných chodeb a postranních uliček mě mrazilo. Možná mohl za to studený vítr dorážející na dveře. Větve bouchaly do zbytků oken. Rozházené odpadky lemovaly základy domů. Cihly, pneumatiky, spreje.


Jednotlivé místnosti se staly rájem sprejerů. Minimum graffity. Ale...

...Vysprejovat ze sebe myšlenku.








Z celého místa, které jsem nestihla projít celé (a tudíž plánují návrat), mě chvílemi mrazilo, minuty jsem fascinovaně koukala na některé sprejerské počiny, bloumala, jak mohla být konkrétní budova využívaná, vyděšená z černých chodeb bunkrů bez oken, bez světla. S fantazií zombíka či jiného krvelačného monstra ukrytého za následujícím rohem postapokalyptického světa. Mrtvo. Ticho přerušováno našimi kroky. Neklidným dechem. Jenže žádné monstrum nevyskočilo. Ne ve skutečnosti.

Ideální místo na airsoft nebo paintbal. Odlehlý kraj světa se svou ponurou, lehce děsivou atmosférou. Už jen chyběli krkavci a vrány. Produkce adrenalínu se zajistila vědomím, že v okolí se pohybují vzteklí psi. Nevšímali jsme si jich, a oni taktéž.

Působivá exkurze skončila ve dvě hodiny po poledni. Příliš brzy na to, abych mohla říct, že jsem viděla Milovice. Prošla jsem jejich část. ale ne celek, pouze a jen zlomek historie. Proto se tam chci vrátit znovu. Opět prožít vzrušení a strach. A najít další zajímavé sprejerské počiny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šukatérka Šukatérka | Web | 19. března 2013 v 21:18 | Reagovat

Hezký fotky, hlavně ty grafity jsou zajímavý =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama