Pohon mého života

14. února 2013 v 21:29 | Gallilea |  Želvy pardálí - Igouš a Charlie
To přesně, Igouši, jsi!
Moje energie.
To, co potřebuji.
A proto Ti chci, Igouši, napsat pár slov.
Slova, která si nikdy nepřečteš.






Shodou náhod se slaví svátek zamilovaných. Přesto následující text s ním nemá nic společného.

Sedmá hodina odbíjí a já dorážím domů. Konečně doma! Odemykám dveře s přímým výhledem na Tvoje terárium, Igouši. Představa "konečně doma" se rozplynula. Nemusím ani koukat na misku. Irčitě tě honí mlsná. Jako vždycky!
Zapomněla jsem Ti koupit salát. Už zase!

Koukám na Tebe a přemýšlím, zda by se něco našlo v lednici. Aspoň na tu chvíli, než dojdu do obchodu koupit salát.

Altruistická ledničko, otevři se!

Sahám po okurce. Opláchnu ji pod vodou a ukrojím kousek. A ten kousek na spoustu dalších malinkých kousíčků. Jen aby se Ti to, Igouši, dobře jedlo. (Ne, vůbec Tě nerozmazluji a nerozmlsávám z vlastní zapomnětlivosti/blbosti.)

"Za třicet třicetpět minut jsem zpátky," povídám a ty, Igouši, kroužíš kolem mísky s nakrájenou okurkou.
Obouvám si boty a zakousávaš se do okurky.
Usměju se, jelikož mám rádost, že jsem zjistila, co dalšího, Igouši, jíš. Ač bys měl mít přísnou dietu, příležitostně Ti přilepšuji. Navíc je zima. Za dveřmi sníh, který jsi nikdy neviděl a necítil a možná si to ani neumíš představit. Jsi přece "africká princezna".

Jsi pohon mého života. Jsi tím důvodem, proč se těším na další nový den či ráno.

Kráčím ulicí a odhaduji vzdálenost mezi mnou a cílovou stanicí. Ještě dvě minuty.

V obchodě se zásadně nezdržovat. Potřebuji jenom salát! A když už tam jdu, tak i celozrnnou housku a vodu.

"Dobrý večer."
Prodavač se culí.

"Vždyť je večer, nebo snad ne? Bude pomalu osum hodin."

"Tak už je večer," odpovídá. Se stejným úsměvem.

Sorry, moje želva má hlad! Nezdržuj. Na flirt nemám čas. Písklavě křičí vnitřní - mateřský - hlásek v mé hlavě.

"Kolik to bude?"

A utíkám zpátky. Pouliční lampy svítí a psi štěkají. Asi jim nevoním. Možná je rozptyluje zapálená cigarety.

Igouši, Igouši. Neuvědomuješ si, jakou máš nade mnou moc. Po 96 odpracovaných hodinách za posledních 11 dní jsi mě donutil se postavit na nohy a odpochodovat do obchodu pro salát. Protože rád jíš!

Utekla třicátá minuta. Sundala jsem ze sebe všechny teplé svetry a roláky. Mířím do kuchyně. Beru nůž a salátový lupen krájím na proužky. Křupavé salátové stripsy s nastrouhanou sépiovou kostí. Když už máš tu dietu. (Je libo salát natrhaný? Nakrájený na čtverečky? Na proužky? Na drobno?)


Servírujeme právě teď.

Dobrou chuť a ještě jednou promiň, že jsem Ti zapomněla koupit salát. Už se to nestane.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama