Posun času

29. ledna 2013 v 22:57 | Gallilea |  Želvy pardálí - Igouš a Charlie
Je to pár dní nazpátek.
Postřehla jsem změnu.
Velkou změnu na tak malou želvu.





Možná želva působí dojmem pomalého nemotorného tanku, který se plazí vpřed a vpřed, někdy ucouvne dozadu a odkloní se o pár stupňů, aby mohl pokračovat ve své přímé cestě. Pro někoho jsou tyhle vlastnosti mínusové, jelikož dlouho dobu se musí čekat, než se vůbec něco stane, pokud se něco stane. Jenže každá želva má spěch na háku. Imagirnární čtenáři, pověz mi, zda jsi někdy viděl cholerickou želvu? Ano, impulzivní i agresivní želvy existují, ale tohle není případ Igouše - želváka pardálího...

Igouš naslouchá

Jak to poznám? Dennodenně si s Igoušem povídám. Povídám si s ním i tehdy, když je zahrabaný v domečku a má půlnoc. Povídám si s ním po ránu, když vystrčí hlavu ven a rozkoukává se. Asi to vypadá infantilně a přecitlivěle, avšak mě skutečně zajímá, jak se vyspal, jak strávil celý den, když jsem pracovala či jak mu chutná salát a tráva. Tohle všechno - všecičko - Igouš vnímá. I ve chvíli, kdy se sluní pod lampou a já na něj promluvím. Rozpohybuje nožičky a vzápětí vystrčí hlavu a podívá se na mne. Dokonce i mrkne jedním okem, když souhlasí. Mrknutí oběma očima značí, že se mu něco nelíbí. Abych nezapomněla, imaginární čtenáři, já své želvě i zpívám a zřejmě jí to činí radost. Nejlepší na domácích mazlíčcích je, že vám nikdy nic nezkritizují, neřvou na vás, nesnaží se vás vytočit do nepřítomností, neodmlouvají a nikdy - opravdu nikdy - vám neřeknou: "Zpíváš trochu falešně, ale bylo by lepší, kdybys nezpívala vůbec."

Igouš reaguje

Několik dní dozadu jsem dorazila v noci z práce a posteskla si, že se vrátím domů a Igouše si neužiji, jelikož spinká. Je to roční mimino, to se musí nechat spát a chodit po špičkách - aby neměl kruhy pod očima. Skutečnost je taková, že ráno odcházím v osm a vracím se v deset večer. Někdy mi pod nohama křupe sní, jindy čvachtá břečka a večer udeří štiplavý mráz nebo neprůbojný vichr. Po téhle lehké lamentaci a depčičce jsem zporovávala drobné změny. Igouš má nastavený spínač lampy na sedmou hodinu ranní - v tomhle čase se obvykle probouzel. Při nočních návštěvách záchodu, kdy močový měchýř mě probere a donutí navštívit příslušnou místnost, jsem si povšimla, že Igouš v pět hodin ráno stojí pod lampou a čeká na svítání. Dalšího dne nečekal. Ještě v osm ráno spal a ani nic v domečku nešustilo, neťukalo. Igouš se sice probudil v osm hodin, ale večer! Zůstala jsem mile překvapená. Zdá se, že i Igouš si rád užívá naši lidskou společnost a vypozoroval, že v deset večer býváme všichni doma a všichni se mu věnujeme - chválíme jej a mažeme mu med kolem zobáku.

A takhle to jde pravidelně, ač se Igouš změnil v nočního tvora. Kolem sedmé osmé večer probuzení - noční harmonogram se perfektně shoduje s denním harmonogramem (salát, lampa, tráva, salát, lampa, tráva, salát, spánek).


Uvědomuji si, že Igouše rozmazluji, když mu strkám jídlo přímo pod nos. Ale přesně za tyhle okamžiky mi to stojí!


Uvelebení na jeho oblíbeném kameni.


A takhle vypadá okupace oblíbeného kamene.

Dobrou noc, Igouši, uvidíme se zítra!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama