3. kapitola

24. ledna 2013 v 13:03 | Gallilea |  Sirlianorth
Gallilea





Následovala jsem stopy ve sněhu. Vypadaly jako koňské. Nikdy neokovaná kopyta. Jasně vyryté do křehké bílé vrstvy sněhových vloček. V pravidelném rytmu.

A potom jsem narazila i na lidské stopy. Ty patřily mně.

"Nataneli!"

Rozhlédla jsem se na všechny strany. Všude dokola zmrzlé stromy.

Vzpomněla jsem si na svůj nedávný sen. Šla jsem zelenou loukou. Uprostřed mého rodného údolí. Tam na východě. A mezi stébly trávy stalo bílé stvoření podobné koni. Ale nebyl to kůň. Řekl mi, že je Laidor. Své jméno mně neprozradil.

"Nataneli, ty jsi se mnou hraješ."

Natanel se zasmál. Někde mezi stromy zněl jeho smích. Odrážel se od zmrzlých kmenů.

"Hraješ."

Natanel nebyl kůň. Taky byl Laidor. Dokonce jeden z těch vzácných - s vypáleným rodovým znakem na noze. Natanel mi povídal, že skutečných Laidorů je už poskrovnu. Většina těch, kteří se přezdívají Laidory, měli jednoho rodiče z Thainarosů, ač se narodili bílí. Tudíž jsou bez znaku na noze. Laidor ze snu se honosil symbolem. Vyzařoval z jeho nohy.

Natanel zná mnoho Laidorů. Možná zná i toho ze snu. Já znám jediného. Natanela.

"Jsi příliš bílý na to, abys šel vidět!"

Mráz mě štípal do tváře.

"Vydrž do jara, až roztaje sníh."

"A přijdeš?"

"Přijdu."



Sníh se ujmul vlády na čtyři měsíce.



Nebyl čas jara.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama