Mužík Ignát Hermann

8. prosince 2012 v 20:59 | Gallilea |  Želvy pardálí - Igouš a Charlie
Listopadové listí opadalo.
Květiny a byliny odešly spát.
"Uvidíme se s prvními jarními paprsky," zamávaly na rozloučenou.
Přišel prosinec se zimou a pár sněhovými vločkami.
Po ránu křupe sníh pod nohama.
Po nocích štípe mráz.




Ach, květiny! Těšily jste mne přes dlouhé letní dny, kdy s nadšením jsem pozorovala, jak se vám daří. Jak kvetete a plodíte nejrůznější barvy a vůně. Ach, květiny! Tak příští rok, slibuji!
Ach, květiny, nashledanou.... Prozatím.

Jenže co mezitím?

A nápad přišel. Zčistajasna! Stalo se tak již několikrát.

"Přála bych si mazlíka."

Učaroval mi psoun prériový, přesto kvůli pracovní vytíženosti si jej nemůžu dovolit. Nedokázala bych mu věnovat takovou péči, když po ránu mi křupe sníh pod nohama a v noci štípe mráz. Psounovi Ogounovi by bylo smutno. Nemám ráda smutek. Nechci smutného tvorečka. Psoun Ogoun se rozplynul.

Chtělo by to, chtělo by to... Ano, už vím!

Nenáročné! Samostatné! Perfektní a skvělé!

Co to? Co to je?

Pan Mužík Ignát Hermann a není to ten spisovatel, který napsal legendárního pana Kondelíka nebo U Snědeného krámu. Tohle je jedinečný Ignát Hermann: Geocheleno Pardalis, poddruh G. Babcocki.


Pana Ignáta Hermanna jsem koupila po dlouhém rozvažování a vybírání mezi ostatními i většími jedinci. Stačil jediný pohled do želvích černých očích a otázka: "Chceš jít se mnou?" Na to pan Ignát Hermann mrknul oběma očima a bylo jasné. Želvák půjde se mnou! S neuvěřitelnou radostí jsem si želvu z burzy plazů vezla domů a pokládala si další otázky. Bude terárium, které jsem pro něj vlastnoručně postavila, vhodné? Bude se mu líbit?

Chov želvy pardálí čili Pana Mužika Ignáta Hermanna započal dnešním datem - 8.12.2012.

Želva je rok stará, tudíž stále mládě a mám podezření, že je to samice - což rozhodně nevadí. Za tři roky, až pohlavně dospěje, se ukáže, zda je to Pan či Paní.

Původem pochází ze Zambie, proto jsem na burze využila konzultace s ochotným a milým veterinářem. Želvu náležitě prohlédnul a potvrdil mou domněnku, že je to zdravý a čilý tvoreček. Odebral i vzorky trusu (a že jich Ignát vyprodukoval během chvilky), jelikož se opravdu bojím vnitřních parazitů (už jedna moje želva na ně zemřela) a import je import. Výsledky budou po víkendu.



Váha želvy je mi ještě neznámá, protože nevlastním kuchyňskou váhu. V nejbližší době napravím. Samotnou by mě to zajímalo.

A chutná mu, nad čínským zelím ohrnul zobák, ale dopřál si celý jeden lupen ledového salátu s nastrouhanou sépiovou kostí. Po vydatné večeři následovala krátká procházka na vytrávení a následně spánek v domečku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agricula Agricula | Web | 9. prosince 2012 v 19:06 | Reagovat

Zajímavé jméno :) Želvičce sluší :)

2 Gallilea Gallilea | Web | 9. prosince 2012 v 21:47 | Reagovat

Děkuji :) U nás doma byla každá želva "Mužík Ignát", Hermanna dodal souputník :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama