Umělé ráje

14. listopadu 2012 v 14:59 | Gallilea |  Z knížek
Vím, že Baudelaire tady už byl.
A bude tady zase.
Něco drobné.
Něco kontroverzní.
Něco typické -
"Baudelairské"


O VÍNĚ
Kdo by neznal bezedné radosti vína? Každý, kdo má výčitky, jež musí umlčet, kdo si chce připomenout nějakou vzpomínku, utopit bolest, stavět vzdušné zámky, všichni tito tě vzývají, ó tajemný bože ukrytý ve vláknech révy. Nechť je představení spanilé a ozářené vnitřním sluncem! Nechť je druhé mládí, které z něho člověk čerpá, skutečné a spalující! Jaké ale také následují zdrcující požitky a vysilující rozkoše! A přesto, řekněte podle svého nejčistšího svědomí a vědomí, kdo z vás, soudci, zákonodárci, lidé velkého světa, jimž štěstěna dopřává cti a zdraví, řekněte, kdo z vás by měl odvahu a krutost odsoudit člověka, jež konzumuje duchovní stravu?

[...]

Někdy se mi zdá, že slyším víno promlouvat - mluví hlasem přízraků, který mohou vnímat zase jen přízraky: "Člověče, můj milovaný, chci ti z útrob svého skleněného vězení a korkového zámku zapět bratrskou píseň plnou radosti, světla a naděje. Nejsem nevděčné. Vím, že tobě vděčím za svůj život i kolik jsem tě stálo lopoty a žhnoucího slunce na ramenou. Dal jsi mi život a já se ti za to odměním. Svůj dluh ti bohatě splatím, neboť samo cítím tu obrovskou radost, když sklouzávám do hrdla vyprahlého prací. V hrudi počestného člověka se cítím mnohem lépe než v ponurých a necitlivých sklepích. Tam je můj veselý hrob, v němž s nadšením dovrším svůj úděl. V útrobách pracujícího člověka provádím své dílo a odtud stoupám po neviditelným schodišti do jeho mozku, kde chystám svůj svrchovaný tanec.

[...]

Sklouznu do tvých prsou jako ambrózie. Budu zrnem, které zúrodní bolestně vyhloubenou brázdu, a z našeho intimního spojení vytryskne pramen poezie. Spolu se staneme Bohem a poletíme do nekonečna jako ptáci, motýli, pavučina babího léta a vůně všech okřídlených věcí."

Toto zpívá víno svým tajemným jazykem. Neštěstí ať dolehne na ty, jejichž sobecká srdce, nepřístupná bolestem svých bratrů, nikdy nezaslechla tuto píseň!

Baudelaire, Charles. Umělé ráje. Praha: Garamond, 2009.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skye Skye | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 17:42 | Reagovat

to je tak krasne dekadentni!! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama