Rybí láska

3. listopadu 2012 v 9:59 | Gallilea |  Z knížek
"Ne, už nechci číst ruskou literaturu," naříkala jsem rok nazpátek.
A přesto, z obrovského množství knih na policích, jsem si vybrala:
Anton Pavlovič Čechov. Co můžeš nabídnout?
Tvá dramata byla dragikomická, ale co tvůj soubor povídek "O lásce"?
Hernest Hemingwa pravil: "Počet témat literatury by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Je to láska, smrt, práce, boj. To ostatní patří do jedné z nich."
Jak už název napovídá - ústředním tématem bude láska, a aby to bylo dostatečně romantické - touha po smrti
a nenaplnitelná láska ryby k ženě.


Nuže, karas zešílel. Ten nešťastník je dodnes živ. Jinak mají kasari rádi, když je pečou na smetaně, ovšem můj hrdina by teď vzal zavděk jakoukoli smrtí. Mamočkinová se vdala za majitele lékárny, kdežto teta odjela do Lipecka k vdané sestře. Na tom není nic divnéo, protože vdaná sestra má šest dětí a všechny mají tetu rády.

Pokračujme však. Ve slévárenském závodě "Kranděl a synové" zastává ředitelskou funkci inženýr Kryšin. Ten má synovce Ivana, který jak známo skládá básně a horlivě je uveřejňuje ve všech časopisech a novinách. Jednou za parného poledne napadlo mladého básníka, že se vykoupe. Svlékl se a vlezl do vody. Šílený karas v domnění, že je to Soňa Mamočkinová, k němu připlul a něžně ho políbil na záda. Tento polibek měl svrchovaně zhoubné následky: karas nakazil básníka pesimismem.

Nic netušící básník vylezl z vody a s posupným smíchem se odebral domů. Za několik dní odjel do Petrohradu. Navštívil tamější redakce a nakazil pesimismem všecky básníky. Od té doby píší naši básníci ponuřé, unylé verše.

Čechov, Anton Pavlovič. O lásce. Praha: Odeon, 1976.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama