Kde jsou podzimní radosti?

4. listopadu 2012 v 11:59 | Gallilea |  Ze šuplíku
Už jako malá jsem zbožňovala podzim. Období, kdy příroda pomalu mění svou vizáž a na spoustu lidí působí depresivně.
Proč to? Proč se lidé cítí smutní, když v tomhle čase je příroda zrovna nejbarevnější?
Možná je to tím, že slunce se schovává za šedá mračna, jež pohání studený vítr.
Možná to způsobují dešťové kapky, které se tříští o chodníky.
Jako zrcadla.
Na tisíc kousků, které už nikdy nepůjde dát dohromady.


Změnilo se toho více, než jenom příroda. Celý chodník je posetý listím nejrůznějších barev a odstínů. Samotná příroda tenhle jedinečný koberec utkala a my jej ničíme. Přitom ho můžeme spatřit jen jednou za rok, ve správnou chvíli. Nakonec bude zničen větrem. Vychutnávám si tu nádheru, ale ostatní? Proč lidé kolem mě neobdivují ta dílka? Projdou bez povšimnutí po koberci, aniž by se na chvíli zastavili. Shon moderní doby? Zahlcení starostmi a stresem?

Po trávě se válí kaštany. Hnědé kuličky, které jsme my, jako děti, rády sbíraly. Ohromné soupeření, které z dítek bude mít nejvíce kaštanů. Kolik odvážných kousků jsme tehdy prováděli; lezli jsme do korun stromů a třásly s větvemi jako o život, aby popadalo co nejvíce kaštanů. Naše dětské bohatství. A nyní, o dvanáct let později, se tohle bohatství válí po zemi. Bez povšimnutí.

Vítr zadul. Je pravý čas! Čas oprášit draka a nechat ho stoupat do oblak. Vzpomněla jsem si, jak mému drakovi se chvěl ocas ozdobený barevnými pentlemi. Křik a smích ostatních dětí. Jenže nyní je ticho. Rozlehlé hřiště je prázdné. Kde jsou? Neslyším ani praskání dříví v ohni, necítím vůni z buřtů a párků. Kde je ty podzimní tradice? Kde jsou pohřbené? Proč se to proměnilo ve vzpomínku?

Blížím se ke svému domu. Pod stromem na lavičce sedí skupinka mladých teenagerů ve věku třinácti let. Většina z nich si zapaluje cigaretu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama