2. kapitola

2. listopadu 2012 v 6:59 | Gallilea |  U všech proužků!
Z kapsy prapraprapra...pradědečka Burunduka
Jak Burunduci k proužkům přišli


Bylo a stalo se, protože kdyby se bývalo tak nestalo, neměli bychom proužky na zádech! Tehdy totiž burunduci vypadali jako jiné veverky - byli hnědí, pískoví, nebo i rezaví. Zkrátka jeden od druhého k nerozeznání. Žádáte odpověď, co se přihodilo? Jenom malé strpení, jelikož tohle je pohádka a každá pohádka musí mít řádný začátek.

Víme již, že bylo a to je důležité. Přeskočíme všechny řeky, moře, oceány, hory i pouště a ocitneme se na konci světa, kde byl les. Jenže tento les nebyl zase až tak obyčejný, nýbrž prales se vším všudy. Zvířátka, která v něm žila, nebyla taktéž obyčejná - ano, sice některá byla malá, kulatá, huňatá i plešatá, jiná zase velká, ba dokonce giganticky obrovská s ještě obrovitějšími tesáky a drápy, však všechna uměla mluvit a psát. No fakt! Maminka mi to říkala a ta má vždycky pravdu!

Pralesní tvorové i ne-tvoři spolu spokojeně hospodařili, až nadešel den, kdy se zvířata mezi sebou začala hádat a hašteřit. Byla svolána velká a vážná porada a i ten nejmenší obyvatel se musel dostavit.

"Hú, co se thú děje?" zamávala křídly nejstarší a nejmoudřejší sova v pralese.

"Hádáme se," chechtala se liška.

"Slyším, ale proč?" ptala se sova. "Húúú."

"My chceme, aby byla pořád noc!" vykřikla jedna strana.

"A my chceme zase jen den," oponovala druhá polovina zvířat.

"Svět má být temný, a proto musí být noc," zabručel nevrle medvěd, který byl z celé porady značně podrážděný.

"Nikoliv, ty mrzoute!" zaprotestoval jeden burunduk - tady nastal ten osudný okamžik. Burunduk si stoupl do středu shromáždění a počal zpívat: "Svět má být světlý, tudíž by měl být den."

A jak si tenhle malý veverčák s proříznutou tlamou prozpěvoval, začalo pomalu vycházet slunce a rozednívalo se. Ta strana zvířat, která zastávala noc, se domnívala, že burunduk svým zpěvem přivolal slunce a rozzlobila se na něj. Nejvíce se na burunduka ale rozzuřil medvěd a ohnal se svou velikanánskou tlapou po veverčákovi. Burunduk sice stačil utéct, ale medvědí tlapa mu přejela přes záda a pět pruhů bylo jako vyšitých!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama