Kuře hrabe zadarmo

15. října 2012 v 8:00 | Gallilea |  Ze šuplíku

"Panenko, promiňte, kolik stojí váš úsměv?"

"Můj úsměv?" zopakovala dívka a usmála se na mladíka. "Bude vás to stát třeba takovou milou otázku." Doširoka roztáhla své rudé rty a ukázala bílé zuby. "Může stát i růži," pokračovala dívka. "Romantickou večeři nebo snubní prsten. Podle toho, který úsměv chcete, panáčku!"



"A smích? Kolik stojí váš smích?"

"K tomu potřebuje nápad," přemýšlela. "Například, když se dívka vyklání z okna a hází svému milému klíče. Vlasy jí padají do očí a ona se vyklání dál a dál, jen aby viděla, jak se panáček bude tvářit, až zjistí, že klíče jsou ukryté v jednom z mnoha sáčků. A všechny musí rozvázat! Ona se vyklání z okna a směje. Smích se rozléhá tichou ulicí a panáček, stoje dole před dveřmi, rozvazuje jeden sáček za druhým. Mohl by je samozřejmě roztrhnout, a tak rychleji získat klíče. Ale poctivě rozvazuje jednotlivé uzlíky. Protože je to hra a on sám se směje. Protože ke hře patří smích."

"Panenko, co tady děláte?"

"Snad dobrý skutek, panáčku."

Tentokrát se usmál mladík.

"Krmím tady labutě. Mám ráda ty němé tváře. Labutě jsou krásné, a přesto něčím nebezpečné. Kdykoliv jim hodím kousek rohlíku, i ony se umí změnit v divoké saně, které se ohání svým zobákem a jedna štípe druhou, až peří léta. Je to dobrý skutek, když chci nakrmit pár labutí a pro kousek rohlíku rozpoutám mezi nimi bitvu?"

"Bohužel, panenko," povzdechl mladík. "Altruismus neexistuje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama